ELIZA: Šedesát let starý chatbot, který porazil ChatGPT

„Nechte nás o samotě,“ požádala sekretářka profesora Josepha Weizenbauma v roce 1966 v laboratořích MIT. Chtěla si důvěrně promluvit s … počítačovým programem. Tento moment navždy změnil pohled programátora na umělou inteligenci. Jeho výtvor, chatbot ELIZA, byl až příliš přesvědčivý. Natolik, že i jeho vlastní asistentka, která měsíce sledovala její vývoj a viděla, že jde o software, s ní navázala hluboký emocionální vztah.

O téměř 60 let později, v roce 2024, ELIZA překvapivě porazila modernější ChatGPT 3.5 v Turingově testu. Kdo je tedy tento pozoruhodný program?

ELIZA vznikla v roce 1966 jako první chatbot v historii. Weizenbaum ji pojmenoval podle postavy Elizy Doolittle z díla Pygmalion (nebo muzikálu My Fair Lady), která se učí kultivovaně mluvit – podobně jako se program měl „učit“ konverzovat. Program používal jednoduchý, ale účinný princip: hledal v textu klíčová slova a aplikoval na ně předdefinované vzorce odpovědí. Nejslavnější byla verze DOCTOR, která napodobovala psychoterapeuta.

Program měl tak silný dopad na psychology i veřejnost, že Sherry Turkle později popsala nový fenomén – „ELIZA efekt“. Když lidé komunikovali s počítačem, chovali se k němu, jako by měl city a rozuměl jim. Ne že by ELIZA byla nějak zvlášť chytrá – prostě jen šikovně zrcadlila lidské emoce a používala pár psychologických triků. Ale fungovalo to tak dobře, že někteří psychologové začali vážně uvažovat o využití programu v terapii.

To byl moment, kdy Weizenbauma polil studený pot. Jeho jednoduchý experiment se vymkl kontrole. Napsal proto knihu „Computer Power and Human Reason“, kde varoval před přeceňováním schopností počítačů. Mimochodem, jeho popis tehdejších počítačových nadšenců je nadčasový – líčí je jako „neupravené mladíky se zapadlýma očima, kteří sedí u konzolí s prsty připravenými k útoku na klávesnici jako hazardní hráči sledující kostky.“

ELIZA pak na dlouhá léta upadla v zapomnění. Její kód se ztratil v archivech MIT… až do roku 2021, kdy Jeff Shrager při procházení Weizenbaumovy pozůstalosti narazil na fascikl označený „počítačové konverzace“. Uvnitř našel poklad – téměř kompletní původní zdrojový kód v jazyce MAD-SLIP a dokonce i záznamy dosud neznámých konverzací, některé s Weizenbaumovými ručně psanými poznámkami.

Oživit šedesát let starý program ale nebyl žádný med. Tým Ruperta Lanea musel nejprve rozluštit vybledlý tisk na děrované pásce, pak sestavit emulátor dávno zapomenutého počítače IBM 7094 a jeho operačního systému CTSS. Tři roky jim trvalo, než v prosinci 2024 mohli oznámit: „ELIZA znovu mluví!“

Spolu s původním kódem však vědci oživili i jednu z nejzajímavějších funkcí ELIZY, o které se Weizenbaum ve svém slavném článku zmínil jen jedinou větou – možnost „učit“ program nové odpovědi. Stačilo zadat znak ‚+‘ a ELIZA se zeptala „PLEASE INSTRUCT ME“. Představte si to jako jakousi pravěkou verzi ChatGPT, jen místo miliard parametrů neuronové sítě jste museli ručně zadávat každé nové pravidlo konverzace.

Mezitím na druhém konci Ameriky, v San Diegu, připravovali Cameron Jones a Benjamin Bergen něco velkého – rozsáhlý experiment s Turingovým testem. Sezvali téměř 2000 dobrovolníků a nechali je hádat, zda mluví s člověkem, nebo strojem. Do ringu postavili nejmodernější GPT-4, jeho předchůdce GPT-3.5 a implementaci ELIZY založenou na původním DOCTOR skriptu.

Výsledky? GPT-4 ve své nejlepší formě dokázal oklamat lidi ve 49,7 % případů – slušný výkon na moderní AI. Ale skutečné překvapení přišlo odjinud: stařičká ELIZA se svým jednoduchým trikem zrcadlení emocí dosáhla 22 % úspěšnosti, čímž porazila GPT-3.5 s jeho 20 %.

Jak je to možné? Ukázalo se, že lidé posuzují „lidskost“ chatbotů hlavně podle dvou věcí: jak přirozeně píšou (35 %) a jak zvládají emoce a sociální interakce (27 %). A právě v tom byla ELIZA se svým psychoterapeutickým přístupem překvapivě dobrá. Zatímco moderní AI modely občas příliš horlivě předvádějí svoji inteligenci, ELIZA prostě jen trpělivě naslouchala a občas položila chytrou otázku – přesně jako skutečný terapeut.