Co skutečně znamená papouškování u jazykových modelů?
V diskusích o umělé inteligenci, zvláště o velkých jazykových modelech, se často setkáváme s pojmem „papouškování“. Ve smyslu toho, zda modely skutečně rozumí informacím, které produkují, nebo jen mechanicky papouškují naučené texty. Vžil se pojem stochastický papoušek.
Co se ale papouškováním opravdu myslí? Pojďme se na to podívat blíže a rozplést, co se za tímto termínem skutečně skrývá.
Velké jazykové modely se během tréninku krmí obrovským množstvím textů a pak, když dostanou nějaký vstup nebo dotaz, vyprodukují odpovídající text. Když se mluví o „papouškování“, rozhodně tím odborníci nemyslí, že by model opisoval věty ze svých učebních materiálů slovo od slova. To by bylo pro model paradoxně spíš složité.
Tak o co tedy jde? Model neopisuje věty ani si nedělá statistiky po sobě jdoucích slov. Místo toho se v datech učí rozpoznávat vzory a ty pak „papouškuje“. Je to jako byste se učili cizí jazyk – taky si nepamatujete celou učebnici nazpaměť, ale pochytíte pravidla a vzorce, které pak používáte k tvoření vlastních vět.
Jazykové modely vlastně učící data komprimují, ale jinak než třeba ZIP nebo JPEG. Představte si to jako tvorbu myšlenkové mapy nebo výtahu z knihy. Neuchováváte každé slovo, ale hlavní myšlenky a vztahy mezi nimi. Model pak z těchto poznámek tvoří nový text.
To, že model vytváří originální věty, není nic překvapivého. Je to prostě jeho práce, stejně jako práce hodinek je ukazovat čas. Byl od začátku navržen tak, aby uměl zobecňovat a tvořit nový obsah.
Někdy se ale může stát, že si model zapamatuje nějakou část textu tak dobře, že ji pak napíše úplně stejně. To může být problém hlavně kvůli autorským právům. Může nastat i situace, že model napíše něco, co vypadá jako plagiát, i když ten konkrétní text nikdy neviděl. Čistě náhodou. V budoucnu asi budeme potřebovat speciální nástroje na odhalování takových situací.
Takže když příště uslyšíte o „papouškování“ v souvislosti s AI, vzpomeňte si, že nejde o doslovné kopírování, ale o složitý proces učení a tvoření na základě vzorů. Je to fascinující oblast, která nám poodhaluje, jak funguje strojové učení a jak mohou počítače pracovat s jazykem. A možná nám to jednou pomůže lépe pochopit i to, jak se učíme my sami.
A jak to vlastně je, chápou modely význam slov, mají zdravý rozum, rozumí lidským interakcím, nebo jen opakují a kombinují data z učících dat? O tom je článek Rozumí jazykové modely tomu, co říkají, nebo jen papouškují?